Předem je nutné upozornit na správný výklad názvu pro způsob podání bolest utišujících prostředků samotnou rodičkou. V anglické literatuře se terminologicky nerozlišuje slovní výraz pro rodící ženu a paušálně se používá termín “patient-controlled analgesia” a zcela běžně se užívá zkratka PCA. Avšak termín i zkratka PCA se používají např. v rámci pooperační analgezie také v jiných chirurgických oborech.
PCA je možné využít u většiny metod farmakoanalgezie (inhalační, intravenózní, epidurální), ale i v případě TENS. Techniky PCA se stále vyvíjejí a zdokonalují, i když se PCA původně týkala pouze intravenózní a inhalační analgezie.
PCA pro intravenózní aplikaci opioidů během porodu byla poprvé popsána Scottem v roce 1984. K PCA je nutný lineární infúzní dávkovač, který žena po předchozí instrukci může sama ovládat. Dávkovač obsahuje pojistný mechanismus, tzv. uzavírací interval neboli lock out, který podléhá programu dávkování a načasování. Tak je sníženo riziko z předávkování. Samoobslužnou činnost dávkovače předem naprogramuje personál porodního sálu (1, 2).
Výhody PCA jsou dány zejména vyvoláním potřebné relativně konstantní koncentrace (hladiny) farmaka v krvi nebo v epidurálním prostoru rodičky. Odpadá nevýhodná oscilace koncentrace analgetika/anestetika, a proto je spotřeba farmakologických látek nižší. Přesto se nesmí zapomínat na možnost ovlivnění plodu, zejména pokud infúzní roztok pro PCA obsahuje opioiody. PCA není nutné použít, pokud je předem zřejmé, že jeden bolus analgetika postačí.
Velmi důležitý je psychologický vliv PCA na rodící ženu. Možnost, že rodička sama aktivně může bolesti během porodu utlumit, přispívá k jejímu klidu.
V rámci intravenózní PCA se během porodu nejčastěji podává pethidin, fentanyl a také nalbufin. Intravenózní PCA je hojně užívána, pokud je kontraindikována epidurální analgezie. Pak se například fentanyl podává v dávce 20–25 mg s uzavíracím intervalem 3–10 minut. Fentanyl je výhodný jak z hlediska analgetické účinnosti, tak i s ohledem na jeho farmakokinetiku, protože má krátký poločas rozpadu, a tím je analgezie, respektive účinek opioidu lépe řiditelný. Fentanyl při svém rozkladu netvoří aktivní metabolity. Přesto je třeba pamatovat, že fentanyl jako ostatní opioidy volně přechází placentou k plodu, a proto je nutné novorozence po porodu s PCA s aplikací fentanylu přísně monitorovat. Je nutné se zvláště zaměřit na depresi jeho dechu. V literatuře sice již byla u porodu popsána i aplikace remifentanilu, který má ze všech dnes známých opioidů nejkratší poločas rozpadu, ale až budoucnost ukáže, bude-li remifentanil vhodný i pro porodnickou analgezii (3, 4).
PCA u epidurální analgezie a TENS je vzhledem k dávkování a taktice podání popsána v kapitolách Epidurální analgezie a TENS.
Literatura
1. ALON, E. Anästhesie und Schmerzlinderung in der Geburtshilfe. Bern : Hans Huber, 1996.
2. BECK, L., DICK, W. Analgesie und Anaesthesie in der Geburtshilfe. Stuttgart : Georg Thieme, 1993.
3. OSTHEIMER, GW. Manual of Obstetric Anaesthesia. New York : Churchill Livingstone, 1992.
4. SCOTT, JS. Obstetric analgesia: consideration of labor pain on a patient controlled technique for its relief with meperidin. Am. J. Obstet. Gynecol., 106, 1970, p. 959-978.
5. VAN ZUNDERT, A., OSTHEIMER, GW. Pain Relief Anesthesia in Obstetrics. New York : Churchill Livingstone, 1996.