Francouz Fernand Lamaze vycházel z učení I. P. Pavlova o reflexních teorií a z jeho neurofyziologických studií bolesti z konce 20. let 20. století, a to přesto, že se Pavlov téměř vůbec nevěnoval bolesti během porodu. Ve stejném období byla vytvořena tzv. psychoprofylaktická příprava k porodu podle Velvovského. Principem metody byla hypno-sugestivní analgezie, která se již užívala na konci 19. století. Porodní bolest byla chápána jako neurofyziologický a kortikální proces. Ukrajinec Velvovskij se společně s ruskými autory snažil zvyšovat aktivitu mozkové kůry za účelem vytvoření tzv. pozitivního centra podráždění během porodu. Předpokládali, že zde budou periferní vzruchy, např. impulsy z dělohy a porodních cest, inhibovány a že nenastane jejich převedení do vědomí ženy. Proto se autoři metody snažili prostřednictvím cíleného tréninkového programu navodit u ženy vědomou a aktivní kontrolu kontrakční činnosti dělohy a tím docílit bezbolestného porodu.

V roce 1952 zavedl Fernand Lamaze – již jako přednosta porodnického oddělení Policlinique des Metallurgistes v Paříži – tuto ukrajinsko-ruskou metodu (s některými modifikacemi) na svém pracovišti. Kladl velký důraz na svědomité školení vybraných žen a na profesní vzdělávání svého pracovního týmu. Propagoval názor, že tréninkem naučené chování rodící ženy může být úspěšně využito pouze v případě, kdy je jednotně podporováno veškerým personálem – od vrátného, přes uklízečku, a konče přirozeně především porodní asistentkou.

V 50. letech vydává Lamaze knihy “Qu’est-ce que l’accouchement sans douleurs?” a “Painless Childbirth”. Jeho metodu se daří rozšiřovat po celé západní Evropě. Lamazova forma přípravy k porodu je příznivě přijímána také v USA a v Japonsku. Pozitivní programování psychiky těhotné probíhalo v 8–12 lekcích. Lamaze rozdělil chování ženy během porodu na 7 složek: dechová cvičení, relaxace, používání lokálních (akupresurních) bodů, automasáž, přítomnost a pomoc partnera, trénink prožívaní stresu a systém praktické výuky. S některými úpravami jsou v některých porodnických zařízeních Lamazovy kurzy praktikovány i dnes (1, 2, 3, 4).

První lekce probíhají ve 3. měsíci těhotenství. Slouží k navázání kontaktu a k seznámení s metodou. Těhotné ženy zde získávají informace a rady týkající se těhotenství, sociálních problémů a chování v průběhu těhotenství. Přibližně ve 28. týdnu kurz pokračuje dalšími lekcemi. Každá lekce se skládá z teoretické části, která vede k vysvětlení metody ve vztahu k působení reflexů, se zřetelem na jednotlivé fáze porodu a jim odpovídajícím typům děložních kontrakcí. Praktická a časově náročnější část slouží k tréninku cílené relaxace a k učení různých forem dýchání. Žena je vedena k tomu, aby pokud možno denně cvičila, aby si tréninkem zvykala na porodní činnost a aby uměla později automaticky reagovat podle aktuální situace. Zcela vědomě se v lekcích nemluví o porodních bolestech, ale o kontrakcích nebo o děložních stazích, se kterými se má žena naučit spolupracovat. Přítomnost partnera ženy je považována za nutnost, a proto se lekce provádějí zásadně pro páry. Podobně jako u Dick-Reada i zde se jedná o přípravu k získání pozitivního postoje a pohotovosti k aktivní spolupráci ženy, což vždy vyžaduje od porodnického personálu citlivý a individuální přístup.

Později byla Lamazova předporodní příprava rozšířena o gymnastická cvičení. Místo nuceného a forsírovaného dýchání, zejména na začátku porodu, byl později doporučen klidný a uvolňovací dechový rytmus. Praktické zkušenosti však ukazují, že usilovná snaha o duševní koncentraci a dodržování přesných algoritmů chování může průběh porodu v některých případech spíše zatěžovat než osvobozovat. Je třeba respektovat, že porod je dynamický a zejména individuální proces, který vyžaduje velkou flexibilitu a otevřenost. Připomíná se, že se jedná spíše o spolupráci partnerů než o intelektuálně řízený výkon. Porovnání hlavních principů metod Grantly Dick-Reada a Ferdinanda Lamaze zobrazuje tab. 1.

Tab. 1. Srovnání metod Grantly Dick-Reada a Fernanda Lamaze

DICK-READ	LAMAZE
Hlavní rušící faktor: strach	Hlavní rušící faktor: negativně podmíněné reflexy
Následky: porucha psychosomatického chování (afektivní, vegetativní a svalové napětí), syndrom „strach–napětí–bolest“ Profylaktické metody: vysvětlení, uvolňovací cvičení, cvičení dýchání, gymnastika Účinek přípravy k porodu: afektivní, vegetativní a svalové uvolnění Princip přípravy k porodu: orientování těhotné na aktivní uvolnění a psychologická příprava na cíl přípravy Typy dýchání: pomalé, relaxační Cíl: přirozený porod	Následky: poruchy kortikálně – subkortikálně výměnných vztahů*) „průnik“ negativně podmíněných reflexů do mozkové kůry Profylaktické metody: vysvětlení ve smyslu Pavlovových reflexů, náhrada negativních sugescí pozitivními, přeškolení Účinek přípravy k porodu: „aktivace“ mozkové kůry, náhrada negativně podmíněných reflexů pozitivními reflexy Princip přípravy k porodu: vychování k aktivní spolupráci (princip výkonnosti), „duševní výchova“ Typy dýchání: rychlé, „aktivující“ (na odvrácení pozornosti) Cíl: bezbolestný porod

*) výměna vztahů mezi mozkovou kůrou a ostatními částmi nervového systému

Přestože Lamazova metoda má racionální opodstatnění, její analgetická efektivita je velmi nízká, činí pouze 10% úlevu od porodních bolestí. Ovšem zejména vlivem Lamazových následovníků se ženské hnutí v různých částech Evropy snažilo působit na veřejné mínění informacemi o bezpečnějším přínosu nefarmakologické metody zejména oproti epidurální analgezii. Tyto snahy nakonec vedly k vyhrocení do extrémních pozic: “přirozený porod” versus “lékařsky vedený porod”. Na většině evropských porodnických pracovišť bylo postupně dosaženo názorové rovnováhy, během níž porodníci, porodní asistentky, anesteziologové, těhotné ženy i jejich partneři mohou společně dosáhnout příznivého klimatu.

Postupem doby vznikly různé varianty předporodní přípravy, avšak jejich struktura bývá shodná a většinou respektuje čtyři principy:

1. příprava těhotné ženy na porod a péči o dítě,
2. snížení anxiozity a zvyšování relaxace během porodu,
3. snižování vnímání porodních bolestí a napomáhání snižování potřeb analgetických a anesteziologických metod,
4. pomoc matce při rozvoji vztahu s jejím dítětem.

Literatura

1. BECK, NC., HALL, D. Natural childbirth. A review and analysis. Obstet. Gynec., 52, 1978, p. 371–379.
2. BECK, NC., GEDEN, EA., BROUDER, GT. Preparation for labor: a historical perspective. Psychosom. Med., 41, 1979, p. 243–258.
3. BECK, NC., SIEGEL, LJ. Preparation for childbirth and contemporary research on pain, anxiety, and stress reduction: a review and critique. Psychosom. Med., 42, 1980, p. 429–447.
4. LAMAZE, F. Qu’est-ce que l’accouchement sans douleurs? Paris : Collection Savoir et connaitre, 1956.