Francouzský porodník Frederick Leboyer ve své publikaci “Porod bez násilí” kritizuje dosavadní způsob porodnické péče, který je podle něho plný stresujících vlivů na ženu i na plod a novorozence. Cizí a neklidné prostředí porodního sálu, pohled na zdravotnickou techniku, neosobní přístup zdravotnického personálu, hluk, ostré osvětlení vyvolávají neklid rodičky. Novorozenec je podle Leboyera stresován zejména držením za dolní končetiny a polohou hlavou dolů, změnou prostředí, přerušením pupečníku a světlem, dále chladem i dalšími vnucenými polohami. Údajně proto pláče a má vystrašený výraz.

F. Leboyer navrhl a ve svém ústavu zavedl postup snižující stresové vlivy na rodičku a novorozence.

Metodika porodu podle Leboyera je rozdělena na porodnickou a neonatologickou část.

A. Část porodnická:

• psychologická příprava matky
        – citový vztah k dítěti, vysvětlení přístupu k dítěti, masáž zádíček (jemnými peristaltickými vlnami shora dolů, ruce se střídají, jedna plynule navazuje na druhou);
• ticho
        – s matkou hovořit co nejméně, všechny pokyny a uklidňování pronášet velmi tlumeným hlasem, klidně, jemně, po porodu dítěte ani slovo, v nutnosti nezvučný šepot;
• trpělivost
        – pomalé, něžné pohyby, psychická i fyzická relaxace porodníka, dostatek času, žádná intervence, jen sledování ozev;
• pozornost a naprosté soustředění
        – porod zcela absorbuje pozornost okolí, zapomíná se na čas, ztotožnění s dítětem, okolí má vnímat každý detail;
• technika
        – prsty do axil, nesahat na hlavičku, dítě ihned položit matce na břicho do polohy v klubíčku, na bříško nebo na bok, nechat dotepat pupečník do konce (to trvá 7 i více minut, je nutné sledovat jeho pulsaci), po sejmutí dítěte omýt matce břicho a ruce.

B. Část pediatrická:

• pečlivé pozorování začátku dýchání, dítě se nestimuluje, neodsává se odcházející plicní tekutina, sleduje se barva a chování dítěte;
• neudělá-li to matka sama, vedou se její ruce k masáži zádíček, na nic se nespěchá, zásadně se nemluví!
• jakmile dítě začne uvolňovat ručky a nožky, pomáháme mu: položíme dítě na bok – jednu ruku vysoko na záda, druhou pod zadeček, obracíme velmi něžně, pomalu, se stálou oporou zad dítěte;
• po dotepání pupečníku porodník oddělí dítě a porodní asistentka uloží dítě do vaničky s teplou vodou (38–39 °C), dítě pokládá do vody podle reakce nadvakrát či natřikrát a nechává je ve vodě do úplného uvolnění. Otec nebo porodní asistentka dítě ve vodě podpírá;
• porodní asistentka dítě zvedne z vody opět nadvakrát či natřikrát (podle projevené nelibosti) a položí je do nahřáté osušky, na boku, ve flexi;
• dítě se položí na bok na vyhřátý stůl, stále se podepírají záda, končetiny musí mít možnost pohybu; ošetříme pupečník a osušíme dítě; teplo, šero!
• dítě se položí matce na břicho, hlavičkou k levému prsu, aby slyšelo její ozvy. Ponechá se volná aktivita matce i dítěti, mlčí se, jen se pozoruje, event. se jemně pomáhá při pokusech o přisátí;
• dítě se uloží do teplé pleny, zváží se na boku, velmi jemně se zabalí do teplých plen (i hlavička) a uloží se na postýlku k matce. Délka dítěte se neměří, nekredeizuje se, dítě se jen označí;
• po odvezení matky ze sálu se současně s ní překládá na pokoj šestinedělí i dítě (rooming) – očistná koupel, kredeizace (obr. 1). Délku dítěte a obvod hlavy měříme až při propuštění.

Obr. 1: Kontakt matku a plodu

Podle předlohy MUDr. Hany Markové.
(Primářka MUDr. H. Marková byla v České republice první a později hlavní propagátorkou Leboyerovy metody. Místem její dlouholeté a úspěšné činnosti bylo porodnické zařízení v Ostrově nad Ohří.)

Tak má probíhat “něžný příchod na svět”. Na této metodě je kritizováno zejména pozdní podvazování pupečníku (podle polohy novorozence: je-li uložen pod úrovní placenty, hrozí polycytémie, je-li nad úrovní placenty, hrozí exsangvinace).

Beck a Hall (1) se v roce 1978 pokusili analyzovat přínos “přirozeného porodu”. Poukázali na závadnost polarizace pohledu. Upozornili na skutečnost, že škodí jak upřednostňování nefarmakologických způsobů porodu, tak na druhé straně i neakceptovatelná rutinní lékařská praxe. Avšak za daleko škodlivější než polarizaci názorů posoudili absenci objektivních kontrolních studií, které by umožnily vyhodnotit výsledky jednotlivých porodnických postupů. Pokud přece jen některé byly vytvořeny, obsahovaly metodologické chyby, takže jejich interpretace byla nemožná. Jednu z mála věrohodných studií vytvořil Melzak. Se svými kolegy prokazuje na velkém souboru žen, že je rozdíl mezi primiparami a vícerodičkami, které absolvovaly předporodní přípravu a které ji neabsolvovaly. Přesto po celkovém vyhodnocení skóre bolesti byla zátěž bolestí způsobených porodem stále vysoká. R. Melzak prokázal velké množství proměnných faktorů, které je bezpodmínečně nutné při pozorování ženy během porodu akceptovat. Upozornil, že vedle parity a druhu předporodní přípravy je třeba brát na zřetel věk rodičky, její socioekonomické postavení, psychologické faktory, předchozí přítomnost či nepřítomnost bolestivých menstruací. Dále poukázal na roli fyzických aspektů, jako je somatická stránka rodičky, zejména tvar pánve, postavení, velikost a hmotnost plodu. Melzak dále prokázal, že méně bolestivě prožívají ženy porodní bolesti, rodí-li v nočních hodinách. Naopak jinak rodí žena, které má již za sebou nepříznivou, bolestivou porodní zkušenost. Melzak popisuje vliv polohy během porodu. Ženy, které v časné fázi porodu (do porodní branky 3–5 cm) chodí nebo sedí (vertikální poloha trupu), udávají až o 35 % méně bolestí v krajině břicha a podbřišku a až o 50 % méně bolestí v oblasti beder a sakra. Teprve v pozdější fázi porodu ženy více vyhledávají pro větší pohodlí polohu vleže. Obecně Melzak uzavírá tuto problematiku tím, že porodní bolest souvisí s mnoha fyzikálními a psychologickými faktory, které více či méně ovlivňují úlevu od porodní bolesti (2, 3, 4).

Literatura

1. BECK, NC., HALL, D. Natural childbirth. A review and analysis. Obstet. Gynec., 52, 1978, p. 371–379.

2. ČEPICKÝ, P. Psychoprofylaktická příprava k porodu. Čs. Gynek., 49, 1984, s. 119–124.

3. MELZACK, R. The myth of painless childbirth (The John J. Bonica lecture). Pain, 19, 1984, p. 321–337.

4. PEČENÁ, M., ČEPICKÝ, P., et al. Koncepce přípravy těhotných žen k porodu. Čs. Gynek., 55, 1990, s. 768–772.