Užívání vodních koupelí pro zmírnění porodních bolestí je známo po staletí. Koupele, relaxační sprchy, horké nebo studené obklady, termofory přikládané na oblast beder rodičky se začaly opět zdůrazňovat během posledních 20 let. Je známo, že taktilní, nebolestivá stimulace tlumí přenos bolestivých impulsů do vyšších etáží CNS. Útlum probíhá na úrovni zadních míšních rohů a je experimentálně prokazatelný. Možná, že tohle je právě ten mechanismus, kterým vodní lázeň tlumí porodní bolest.

V roce 1983 zveřejnil francouzský porodník Michel Odent (4) metodu porodu v bazénu. Rodička se pohybuje zejména v I. době porodní v mělkém bazénu (cca 2 × 2 m) s vodou 37 °C teplou. Pobyt ve vodní lázni má způsobovat nebolestivý průběh porodu, omezení léků a všech zásahů do průběhu porodu. Vlastní porod dítěte Odent doporučuje vést mimo bazén vleže na lůžku, vestoje nebo vkleče, nebo přímo do vody. Podle Odenta porod do vody novorozence neohrožuje, protože prý první dýchací pohyby jsou vyvolány stykem pokožky dítěte se vzduchem.

Podle Odenta má pobyt ve vodě příznivý účinek na cévní a svalový systém rodičky a snižuje její psychické napětí. Na druhé straně Odent neupřednostňuje přítomnost otce u porodu, především proto, že porod má být “ženskou záležitostí”, a také proto, aby se případný neklid partnera nepřenášel na rodičku. Navrhuje přítomnost přítelkyně (přítelkyň) nebo doprovod matky rodičky či zkušené a empatické porodní asistentky. Prvky Odentova postupu jsou používány i v některých našich porodnických ústavech, zejména uložení novorozence po přestřižení pupečníku, ještě před dalším ošetřením, na prsa rodičky pro navázání vizuálního a pohmatového kontaktu. Novorozenec musí být k matce přiložen tak, aby opět slyšel tlukot jejího srdce. Požadavek uložení novorozence ještě před přerušením pupečníku na matčinu hruď a čekání na jeho dotepání je kritizován. Při nepodvázaném pupečníku hrozí u novorozence exsangvinace.

Přívrženci hydroanalgezie přisuzují teplé vodě příjemné pocity, které mají navozovat zvýšení vyplavování endogenních opioidů a současně nižší produkci katecholaminů. Popisují rychlejší dilataci děložní branky, zkrácení porodu a nižší četnost operačních intervencí. Kritici argumentují výsledky svých studií, v nichž demonstrují, že není rozdíl mezi porody ve vodě a mezi porody “na suchu” (perineální trauma, krevní ztráta, postnatální stav novorozence).

Základní metody hydroanalgezie u porodu jsou:

• relaxační koupel,
• porod do vody,
• intradermální injekce (obstřiky) sterilní vodou.

1. Relaxační koupel (water baths)

Rodička využívá v průběhu porodu většinou intermitentně vodní lázeň ve speciální vaně. Vlastní porod dítěte nakonec probíhá v nevodním prostředí.

Výhody: příjemný pocit a nadlehčování rodičky při změně polohy. Udává se zvýšená psychická i somatická relaxace. Koupel navozuje i analgezii, jejíž mechanismus účinku je stejný jako u transkutánní elektrické nervové stimulace (TENS).

Nevýhody: při relaxační koupeli lze jen s komplikacemi použít CTG (přichází v úvahu pouze telemetrické sledování), je kontraindikována současná aplikace epidurální analgezie (riziko infekce – pokud se ale použije vůči vodě odolná náplast, není nutno na tuto okolnost brát zřetel), TENS (elektrický přístroj) i aplikace sedativ (riziko hypotenze).

Kontraindikace: diabetes, placenta praevia a všechny krvácivé stavy, dále kardiopatie, hepatitis a HIV matky. Teplá voda způsobuje zvýšené prokrvení kůže a např. u preeklampsie hrozí hypoperfúze uteroplacentární jednotky.

Metoda relaxační koupele je určena pouze pro fyziologické porody (obr. 1).

Obr. 1: Hydroanalgezie (relaxační, vodní masáž) během I. dobu porodní

2. Porody do vody (water birth)

Tento způsob je svými zastánci nepravdivě udáván za “přirozenější”, a to přesto, že ani primitivní lidé jej nikdy nepoužívali. Rodička prožívá ve vodě nejen I. dobu porodní, ale ve vodě rodí i dítě (1, 2).

Výhody: udává se opět zvýšená relaxace porodních cest, analgezie a s tím spojené zkrácení I. a II. porodní doby.

Nevýhody: dosud stále chybějí objektivní důkazy o prospěšnosti metody zejména z hlediska mateřské a perinatální mortality a morbidity. Metoda je technicky náročná: speciální vana s protiskluzným povrchem, se zařízením pro rychlé napuštění a rychlé vypuštění vody, s regulací teploty vody. Nezbytnou nutnost představují hygienická opatření a kritéria, obtíží zůstává sledování intrauterinního stavu plodu. Peripartální riziko představuje mateřská i novorozenecká infekce, embolie vody u matky, hypoxie plodu a aspirace vody novorozencem.

Kontraindikace: jsou shodné jako u relaxační koupele.

Často je kritizována časová náročnost při přechodu do nevodního prostředí při indikaci operačního ukončení (zejména ve II. době porodní). Pro velmi slabý analgetický účinek se zdůrazňují i nesplněná očekávání žen (3, 5).

Česká gynekologická a porodnická společnost J. E. Purkyně prostřednictvím své Sekce perinatální medicíny stanovila v roce 1998 přesné podmínky, za kterých lze v České republice akceptovat vedení porodu ve vodě.

3. Intradermální obstřiky vodou (water blocks)

Tato technika spočívá v intradermálním podání vody do oblasti okolo os sacrum (většinou 4 pupence cca 0,1 ml sterilní vody). Úleva nastupuje zhruba za 30 s. Nastává zejména snížení sakrálních bolestí. Mechanismus účinku je daný redukcí transmise bolestivých impulsů, které směřují do CNS. Aplikace čisté vody je velmi bolestivá (hrozí až útlum děložní činnosti), proto se nahrazuje fyziologickým roztokem nebo např. trimekainem. Proceduru je možné opakovat.

Výhody: jednoduchá a laciná metoda. Může ji provádět porodní asistentka.

Nevýhody: nízká analgetická efektivita.

Literatura

1. ALDERICE, F., RENFREW, MJ., et al. Labour and birth in water. Lancet, 342, 1993, p. 1563.

2. DEANS, AC., STEER, PJ. Labour and Birth in Water. Temperature of pool is important. Lancet, 342, 1993, p. 948–949.

3. HAWKINS, S. Water vs conventional birth: infection rates compared. Nursing Times, 91, p. 38–40.