Pod názvem “přirozený” porod nebo “natural childbirth” či “prepared childbirth” se skrývá způsob vedení porodu, kdy se nepodávají bolest utišující prostředky. Smyslem je snaha minimalizovat farmakologické ovlivnění dítěte. Tento směr byl logickým vyústěním situace na konci první poloviny 20. století, kdy vznikal u porodníků pocit, že porodní bolesti lze zvládnout použitím potentních analgetik (morfin, pethidin). A tak již v roce 1942 organizovaly ženy demonstraci za “přirozený porod”. Jednalo se o výzvu k zohlednění psychologických a fyzických potřeb těhotné ženy během porodu a její aktivní účasti na tomto nejvýše fyziologickém procesu.

Řada osobností se problematikou nejen prakticky zabývala, ale i postupy literárně zpracovala.

1. Komplikace “přirozeného” porodu

První komplikaci, se kterou je možné se setkat, představuje skutečnost, že žena je mnohdy přes hypertrofickou předporodní přípravu překvapena intenzitou bolestí. U rodičky může vzniknout následkem vlastní bolestivé zátěže pocit nedůvěry k veškerému jejímu předchozímu činění, což se může během porodu obrátit buď proti ní samé, nebo i proti personálu, kterým byla uváděna v mylnou představu, že porod zvládne vlastními silami. Jsou zprávy o ženách, které byly natolik zklamány nerealistickým očekáváním (nejen od přirozeného porodu, ale i po ne zcela účinné epidurální analgezii nebo – v případě císařského řezu – neuroaxiální anestezii), že se u nich v důsledku analgetického/anesteziologického nezdaru vyvinuly depresivní stavy, anxiozita, manželské a sexuální problémy a poruchy. Při rozhovorech s postiženými vyšlo najevo jejich neadekvátní očekávání, které vzniklo většinou neodborným podáním informací v hodinách předporodní přípravy – zejména přehlížením nebo zlehčováním vzniklých neúspěchů nebo komplikací.

Proto je třeba jasných a přesných informací, které podávají objektivní, realistický pohled na problematiku porodu, porodních bolestí a narození dítěte. Je třeba připustit velkou variabilitu možností, které mohou během porodu nastat. Je třeba vysvětlit ženám úskalí statistiky. Každá žena musí být preventivně připravena na všechny eventuality, které ji mohou během porodu potkat. Nesmírně důležitý je způsob podání těchto informací. Nesmí ženu vystrašit, naopak ji musí ubezpečit, že pokud nastane komplikace, odborně vzdělaný personál je připraven a schopen všechny nepravidelnosti řešit a vyřešit. Žena musí mít vždy pocit, že nezvládnutí porodu vlastními silami není osobní prohra, a že stane-li se tak, pak existují další možnosti, jak okolnosti usměrnit ke zdaru porodního prožitku a zdraví dítěte. Individuální přístup ke každé těhotné je základní postulát kvalitní předporodní přípravy a správného vedení porodu.

2. Odlišné, alternativní způsoby vedení porodu

Moderně lékařsky vedený porod (lékařský) ve specializovaném zdravotnickém zařízení, za asistence moderní techniky, vychází z oprávněných obav o matku a dítě, které jsou založeny na empiricko-vědeckých základech. Při řízeném porodu je celý porodní děj veden tak, aby zapadal do rámce, který je všeobecně v konkrétním čase považován za normální. Představy se ovšem mohou lišit. Závisí na typu, charakteru a tradici (škole) konkrétního porodnického zařízení. Lékařsky vedený porod je normou pro většinu porodů ve zdravotnických zařízeních v České republice, kde rozhodujícím faktorem zůstává možnost v případě nejrůznějších komplikací poskytnout neprodleně kvalifikovanou léčbu (operační ukončení porodu, podání krevních náhrad bez časové prodlevy). V posledních desetiletích projevují ženy zvýšený zájem jak o své zdraví, tak i o způsob vedení svého porodu. Ozývají se požadavky na “přirozený porod”, který by probíhal beze strachu, bez zbytečných přístrojových a jiných lékařských vyšetření a zásahů. Některé ženy touží a vyžadují u porodu klidnou atmosféru, kde je rodičkám dovoleno dělat, cokoli si přejí, zaujmout jakoukoli pozici, která jim skýtá větší pohodlí. Vyhovět všem těmto požadavkům není vždy ani při dobré vůli snadné a také ne vždy zdůvodnitelné. Odlišné porodní postupy se nazývají alternativní. Nezřídka se jedná o módní výstřelky, které nemají racionální opodstatnění a neznamenají vždy pro rodičku a plod nejlepší řešení (1).

Porod doma

Zastánci porodu doma uvádějí, že žena je zbavena strachu a úzkosti ze zdravotnické techniky, že okolí, na které je zvyklá, ji uklidňuje a dává jí pocit jistoty. Touha zůstat doma během porodu není rozumná a není žádným argumentem obhajitelná. Možnost porodních komplikací i při bezproblémově probíhajícím těhotenství je příliš vysoká, než aby mohla být podceněna. K podpoření tohoto názoru může sloužit porodnická situace v Nizozemí. V roce 1998 porodilo 38 % holandských žen v domácím prostředí. Ve srovnání s ústavním porodnictvím je výskyt porodnických komplikací a úmrtí dětí i matek v domácnosti vyšší. Sami nizozemští porodníci nesouhlasí s tím, aby jejich země byla využívána jako příklad návratu k domácímu porodnictví. Studie provedená v Berlíně dokázala, že každá pátá rodička nebo nedělka, která rodila doma, byla posléze převezena na kliniku v důsledku náhlého zhoršení jejího zdravotního stavu. Tendence rodit doma se u nás zatím v hojné míře neobjevila, proto není třeba připomínat některé právní aspekty tohoto způsobu vedení porodu a zodpovědnosti lékaře, který by s porodem v domácnosti souhlasil.

Kompromisním řešením je takové vybavení porodnických zařízení, aby splňovalo charakter domácího, klidného prostředí, ovšem s možností včasného řešení akutně vzniklé, život matky nebo život dítěte ohrožující situace.

Poloha rodičky při porodu

Pozorování porodů u žen primitivních kmenů v Africe, na Nové Guinei a v Austrálii již v minulosti ukázaly, že zde ženy rodí v poloze “na bobku”, vkleče nebo vpolosedě, přidržovány pod pažemi pomocnicemi, někde dokonce zavěšeny pažemi na tyčích mezi stromy. Také vyobrazení na indických, čínských a japonských malbách ukazují ženy rodící vsedě nebo vkleče. I obrazy evropských malířů ze středověku znázorňují rodící ženu vsedě nebo vpolosedě.

V bohatých měšťanských rodinách německých měst byla z generace na generaci děděna nejen kolébka, ale i porodnické křeslo, masivní a zdobené, s opěrami pro ruce i nohy, se sklopným opěradlem a se sedací plochou zpředu uprostřed “vybranou”.

Poloha při porodu vleže na zádech nebo na boku byla zavedena poté, co se porodnictví a pomoci při porodu začali věnovat lékaři. Vyplynulo to z jednoduchého důvodu, z potřeby uchránit při porodu hlavičky hráz před trhlinami. Proti této poloze je namítáno, že není přirozená a že plod musí být vypuzován horizontálním směrem a zčásti i vzhůru, což prodlužuje vypuzovací dobu. Naopak pro jiné polohy při porodu než vleže na zádech se argumentuje tím, že plod při prostupu porodními cestami postupuje dolů a že se při tom využívá gravitace. Tento názor je ale z fyzikálního hlediska zcela nesprávný, neboť vliv zemské gravitace na pohyb plodu v porodních cestách je bezvýznamný. Někdy je připomínáno, že i zvířecí samice rodí vestoje. To ale přesně neodpovídá skutečnosti, protože některé samice rodí vleže, vestoje rodí většinou jen ty druhy, které musí být stále připraveny k útěku před dravci nebo přirozeným živočišným nepřítelem. Při poloze vleže je malá pánev lépe prokrvena než při poloze vestoje a vsedě, kdy naopak jsou překrveny dolní končetiny (obr. 1).

Obr. 1: Alternativní polohy rodičky během I. a II. doby porodní

Snaha po alternativních polohách často nebere v úvahu riziko rozsáhlých poranění pochvy a hráze, ani následné poruchy kontinence moče a stolice.

Porod ve vodě

Porod ve vodě je popsán v kapitole Hydroanalgezie.

V praxi se ukazuje, že v současnosti bez pomoci látek utišujících bolest nakonec porodí jen asi 10–20 % žen, které byly původně rozhodnuty pro porod bez užití analgetik.

Literatura

1. ALON, E. Anästhesie und Schmerzlinderung in der Geburtshilfe. Bern : Hans Huber, 1996.
2. BECK, NC., HALL, D. Natural childbirth. A review and analysis. Obstet. Gynec., 52, 1978, p. 371–379.
3. BECK, NC., GEDEN, EA., BROUDER, GT. Preparation for labor: a historical perspective. Psychosom. Med., 41, 1979, p. 243–258.
4. BECK, NC., SIEGEL, LJ. Preparation for childbirth and contemporary research on pain, anxiety, and stress reduction: a review and critique. Psychosom. Med., 42, 1980, p. 429–447.
5. ČEPICKÝ, P. Psychoprofylaktická příprava k porodu. Čs. Gynek., 49, 1984, s. 119–124.
6. KITZIGER, S. Frauen als Mutter. München : Kosel, 1980.
7. MELZACK, R., TAENER, P., et al. Labour is still painful after prepared childbirth training. Can. Med. Ass. J., 125, 1981, p. 357–363.
8. MELZACK, R. The myth of painless childbirth (The John J. Bonica lecture). Pain, 19, 1984, p. 321–337.
9. LAMAZE, F. Qu’est-ce que l’accouchement sans douleurs? Paris : Collection Savoir et connaitre, 1956.
10. LEBOYER, F. Geburt ohne Gewalt. München : Kosel, 1981.
11. LEBOYER, F. Porod bez násilí. Praha: Stratos, 1995.
12. LUKAS, KH. Die psychologische Geburtserleichterung. Stuttgart : Schattauer, 1976.
13. ODENT, M. Birth reborn. London : Souvenir Press, 1984.
14. PEČENÁ, M., ČEPICKÝ, P., et al. Koncepce přípravy těhotných žen k porodu. Čs. Gynek., 55, 1990, s. 768–772.
15. READ, DG. Childbirth without Fear. London : Heinemann, 1944.
16. ŠTEMBERA, Z. Stručný obsah přednášek psychoprofylaktické přípravy. Prakt. Lék., 33, 1953, s. 104–113.
17. VELLAY, P. Painless labour: a French method. In Modern Perspectives in Psycho-Obstetrics. Edinburgh : Oliver Boyd, 1972.