Otázku přítomnosti otce u porodu by měli nastávající rodiče prodiskutovat nejpozději v posledním měsíci těhotenství. Při řešení tohoto choulostivého a rozporuplného problému by se neměli nechat ovlivnit současnými módními směry a pojednáními v tisku a ostatních sdělovacích prostředcích, které mohou po krátké době se stejným zaujetím tvrdit opak.
Muž nemůže být nucen, aby byl přítomen porodu, když by chtěl být raději někde daleko pryč. A obráceně, nikdo nemá právo vyžadovat od ženy ve jménu partnerství, aby se předváděla svému partnerovi v intimních situacích, když jí to je nemilé. Důvody pro i proti přítomnosti otce u porodu jsou asi v rovnováze. Co pro jednoho může být pozitivním zážitkem, může být pro jiného těžkým psychickým traumatem. Je třeba si uvědomit, že budoucí otec může přijít zcela nepřipraven na porodní sál, který, zejména při více porodech, neskýtá právě idylický obraz.
Argumenty pro přítomnost otce u porodu
Mnozí muži představují pro svoji ženu, která je v těžké situaci, opravdovou pomoc. Žena nemá pocit, že je sama mezi cizími lidmi, muž ji drží za ruku, domlouvá jí, dodává jí odvahu a uklidňuje ji. Zkušený porodník takovouto pomoc jistě přivítá. Má se za prokázané, že podp ora rodící ženy trvale přítomnou osobou má příznivý vliv na průběh porodu a zmenšuje spotřebu analgetik. Takovou podporu může poskytnout i partner, zdá se nicméně, že podpora laickou ošetřovatelkou je efektivnější (obr. 1).
Obr. 1: Alternativní poloha rodičky během I. doby porodní
Někteří otcové potvrzují, že společné zážitky při porodu prohloubily vzájemný vztah mezi manželi i vztah otce k dítěti. Partner, který věnoval dost času své partnerce a pomáhal jí v těhotenství a před porodem, bude asi chtít být vedle ní i při vyvrcholení tohoto období, při vlastním porodu. Jeho láska vzroste obdivem k ní, k výkonu, který podala. Otec prožije nezapomenutelné okamžiky štěstí, když se poprvé dotýká svého dítěte a společně s matkou je podrží v náručí. Většinou muži, kteří tuto zkušenost absolvovali, jsou přesvědčeni, že tím, že slyšeli první křik svého dítěte, získali skutečný pocit, že se stali otci.
Argumenty proti přítomnosti otce u porodu
Po tisíciletí byl porod záležitostí “porodních bab”, starších a zkušených žen, kterým se rodička vždy svěřovala. Jejich roli převzal postupně lékař a další nemocniční personál. Avšak porodní bába – dnes porodní asistentka – zůstává dosud často klíčovou postavou při porodu. Ženy jsou při porodu po tělesné i psychické stránce v situaci, která je naprosto vzdálena světu mužů. V dřívějších lidských kulturách byla přítomnost otce u porodu velmi neobvyklá. V západní společnosti se objevila až v 70. létech 20. století v USA pod vlivem některých spekulací psychoanalýzy (závist porodu u muže jako analogie závisti penisu u ženy) a behaviorální psychologie (novorozenecký a rodičovský imprinting, který se u člověka ostatně nikdy nepodařilo prokázat).
Organismus těhotné ženy byl v průběhu těhotenství doslova přeplněn hormony, jejichž vysoká produkce ovlivnila celé její tělo a přebudovala je v zájmu přicházejícího dítěte. Změnila se nejen její postava a celá látková přeměna, ale změnily se i její zájmy, city a způsob uvažování. Těhotenstvím a zejména porodem se z ní stal jiný člověk. Zmizelo mnohé, co předtím pokládala za důležité – úspěch v povolání, snaha mít moc a vliv. To vše je zatlačeno do pozadí a v ženě se probudily skryté, po tisíciletí stejné instinkty a reakce. A muž je touto změnou někdy překvapen, někdy zaskočen, protože ji nečekal, i když absolvoval kurz pro rodiče.
U citlivého nebo labilnějšího nastávajícího otce může drastický zážitek porodu jeho dítěte vyvolat až psychické trauma, dokonce někdy vyúsťující až v sexuální poruchy. Velmi zřídka se stane, že muž během porodu kolabuje. Stane-li se tak, pak se personál oddělení musí kromě rodičky postarat i o otce. Jestliže někdo trpí podobnou slabostí, což neříká nic o opravdovosti jeho citů, měl by se podobným experimentům vyhýbat. Na druhé straně je nutné partnera ženy u porodu v rámci předporodní přípravy řádně informovat. I on by měl znát a respektovat určitá pravidla, kterými lze nepředloženým situacím předcházet, a to zejména: dodržování pitného režimu, volný a příjemný oděv, který nezpůsobuje hypertermii, a snadná orientace při hledání sociálního zařízení.
Personál porodního sálu by měl věnovat pozornost i doprovodu rodičky a včas reagovat na jeho vegetativní změny, bledost a opocení. Je vhodné navázat slovní kontakt na libovolné téma, ale zejména s ohledem na probíhající porod. Již podle slovního vyjadřování partnera je možno usuzovat na jeho hrozící psychický nebo somatický dyskomfort. Při nenadálých porodnických komplikacích, jako je císařský řez, klešťový porod ap., není nutné otce vykazovat z porodního sálu, ten většinou ocení zvýšenou péči a týmovou kooperaci o matku a dítě. Avšak záleží na konkrétních okolnostech, pro které nelze podat jednoznačný návod, na závažnosti situace, osobnosti otce, personálním obsazení porodního sálu atd. Naopak není namístě přítomnost otce u takové porodnické operace, kdy je operantka v celkové anestezii a zaintubována.
Snad dnes patří k dobrému tónu přítomnost otce při porodu jeho dítěte. Nebylo by však dobře, kdyby se muž při svém rozhodování podřizoval této dnes již téměř konvenci. Budoucí otec by se měl především sám rozhodnout, zda chce vědomě prožít tento pro něj jistě povznášející, ale současně i drastický a extrémní zážitek. Nemá být proto nikým ovlivňován a partnerka by měla respektovat jeho rozhodnutí. Pokud chce být při porodu svého dítěte, měl by absolvovat kurz pro nastávající rodiče, aby byl psychicky připraven.
Literatura
1. UZEL, R., BENDOVÁ, M., et al. Quo usque tandem? (Pokus o ukončení diskuse o přítomnosti otce u porodu) Čs. Gynek., 54, 1989, s. 375–378.
2. WHITE, DG., WOOLLETT, EA. The father’s role in the neonatal period. In HARVEY, D. (Ed.) Parent-infant relationship. New York : Wiley, 1987, p. 33–56.